John Fowles má na začátku Mága tohle.

„Tak aby bylo jasno. Literatura muže jít do háje.Ty jseš chytrej a já jsem hezká. Teď se pojďme bavit o tom, co jsme doopravdy.“

P.S Na mužích je úctyhodná jejich velikost a tu, kterou já obdivuji, nejste zajisté geneticky obdařen.

Mužova sexuální žhavost může mít komické rysy, nicméně vždy je úctyhodná. Zvlášť uvážíme-li můj olympský věk. V tomto ohledu bych si Vás dovolil poopravit… problém autorů, jako je Hrabal, nespočívá v jejich žvanění. Nýbrž v tom, že nepoznají, kdy s ním přestat. Myslím tím přestat ho vydávat. Moc bych přál tomu Ryšavému, aby si tohle uvědomil včas…

Však k dnešnímu podtématu a zřejmě červené nitě dnešní diskuze. Hrabal jako velmistr žvanění souhlas. Já ten slabý odvar Güntera Grasse moc též nemusím. Však pokud by ho četli dnešní náctiletí, tak si dovolím tvrdit, že by se výrazně obohatila nejen jejich slovní zásoba – Všiml jste si, že dnes lidé, chodící do škol v devadesátých letech, jsou jak mentálně retardovaní ve svém způsobu vyjadřování a psaní?- tak především v jejich sexuálním životě za zrcadlem?

Rita, ta co by jste jí už nestačil, ani na peří.

Dělat chyby je normální, děláme je všichni; je ale rozdíl, jak se k těm chybám kdo staví. Mikolášek se cítí zasaženej mým komentářem, ale nebyl jsem to já, kdo udeřil: naběhl si sám. Bylo to, přiznám, na mou zlomyslně nastavenou končetinu, a dobře mu tak – jazykové buranství totiž nic jiného nezaslouží.

Dejme slovo mně a ocitujme tady text, který jsem Já Sám První druhdy napsal:

„Největším buranem není ten, kdo neví; je jím ten, kdo si je své neznalosti vědom a je mu to úplně buřt. “

Dopouštět se chyb je lidské a lebedit si ve vlastních chybách je výsadou hňupů.

Takový je světa běh a sotvakdy se na tom něco změní.

Nevím. Neumím to říct. Ale ten Ryšavej je místama opravdu pěknej. Kolik já mám autorů, žijících, že je čtu opravdu rád?

To máte od Hellera? Nebo je to náhoda?