Mně nejde o to vyhrát. I MM je člověk.

Už jste si podali ruku?

Zcela s respektem (a věřím, že i k věci) – dokud to lze alespoň ještě zde, vkládám 2 otázky týkající se textu „Táta a máma“:

1) Připouštíte, prosím, (ve vší úctě k vašim rodičům), že vaši rodiče a Vy – nejste jedna a ta samá bytost?

2) Znamená podle Vás „být komunistou“, že dotyčný musí mít vždy pravdu?

Nikdo nemuze. Dimming of the day je moc pro neanglicky mluvici ci citici lidi

Důvodů, proč vypadnout, je vždycky dost. A důvodů, proč zůstat, taky. Hrál jsem si s tím textem čtrnáct dní, abych popsal obojí: i to, jak člověk cítí svou neslučitelnost s tím vším, i to, jak ho lidské vazby vracejí zpátky. Kdybych uměl zaujmout jednoznačný postoj, zaujal bych ho. Ten text je, krom jiného, i o neschopnosti takový postoj zaujmout.

Člověk udělá gesto a je mu pár minut fajn. Pak už je to horší. A je otázka, čemu má člověk zůstat věrný: tomu gestu, nebo těm lidem, od nichž odešel? Já to nevím, trápím se tím, píšu o tom.

V šachovém světě jsem chyběl dvanáct let a na příští rok se možná chystá můj návrat, přemlouvají mne. Někomu chybím, a oni mi také chybí. Říkal jste, že si v mých textech vždycky počtete; tak si čtěte a mou koketerii (jedná-li se o ni) přikryjte svou chápavou tolerancí.