* * *
Když si, můj milý deníčku, dívku z tohoto obrázku
představíš jinak: ve večerních šatech a na vysokých kramflecích, s norkovou štolou přes ramena a se sklenkou šampaňského u ruky, jak tebou listuje o přestávce nějaké premiérové šaškárny. Jsi poctěn? Domysli si ještě nápaditý účes, decentní parfém a vhodné podmalování očí, pohled laně a stříbřitý smích, skrovné či vůbec žádné spodní prádlo… tedy, na co ty zase nemyslíš?! Deníčku deníčku.
A když se pak vrátíš zpátky k obrázku: je to vůbec "čuňárna" ve smyslu našeho zadání? Pravda, lze poměrně bez problémů dohledat sympatické malé ňadro, ale i bez kromobyčejné všímavosti pochopíš, že přímo o ně jaksi na fotografii nejde. – Je to celé myšleno a vymyšleno jinak, viď? "Má přitom ve tváři pozorný, vážný výraz…"
Nahota mne (a to přiznání je vlastně na pováženou) ve skutečnosti málo zajímá; je jí už tolik, že spíš než jako obsah něčeho působí jako obal. Co mne zajímá, je intimita. – Při pohledu na dívku z obrázku není ve mně oslovena potřeba něčeho krásného či dráždivého napohled; vyzvána je touha po intimním srozumění. Dřív nebo později zjistí každý, deníčku, nakolik je mu něčeho podobného zapotřebí, a ty na slovo "čuňárna" rychle zapomeň.
"Být se ženou jen tehdy, když je zrovna dobře naložená, vymydlená, pěkně nastrojená a načesaná, to se o ní nedozvíte nic…"
* * *
Za okamžik se objeví i úryvek prozaického textu. Pro literární pozitivisty… předesílám informaci, že jsem nikdy neměl homosexuální pohlavní styk a ve vězení že jsem taky nikdy nebyl. (Jen v tom vojenském.) – Přesto jsem vše, o čem píšu, doopravdy prožil.
Prosím vás, přátelé, ani dnešní texty nekarmujte. Budou tu jen jeden den, pak se přesunou do soukromé sekce; marně byste svým hodnocením plýtvali. A taky má ctižádost… ne, nebudu se opakovat. – Jestli ovšem chcete povídat, klidně povídejte.
Připomínám jen, co už víte: že na anonymní výtoky nebude brán zřetel.