Reklama
 
Blog | Michal Matoušek

Kopie masky pstruha

Řeknu napřed něco o sobě, a můžete vzít jed, že to nebude dlouhý vyprávění. Nejsem Abba Zabba, alias ukecanej Frank Zappa. Narodil jsem se jako Donald Glen Vliet v Glendale v Kalifornii. Můj tatík prodával housky a mý rodiče jinýho potomka neměli. No, a já jim dával pěknej kouř. Byl jsem rovnou zázračný dítě. Odmala jsem měl nezkrotnou představivost a invenci. Svedl jsem vymodelovat z hlíny libovolnýho tvora. Zvířata a kytky mě vždycky zajímaly mnohem víc než lidi. A se školou jsem si taky starosti nedělal. Čert vem formální vzdělání. Nikdy jsem žádný neměl, ani jsem ho nepotřeboval. Naopak děsilo mě, protože mít ho, nemohl bych pak jít vlastní cestou.

* * *
Mnohem víc než ve škole jsem trávil čas v Griffithově zoologický zahradě v L.A. Byl jsem tam v každý kleci. Tou dobou jsem už taky pravidelně vystupoval v jednom televizním programu s portugalským sochařem Augustiniem Rodriguezem. V mejch třinácti mi zařídil šestiletej uměleckej stipendijní pobyt v Evropě. Naši z toho ale dostali takovej vítr, že jsme se okamžitě stěhovali do Lancasteru. Tam jsem na střední škole potkal Franka Zappu…

Vstup do záře, najdi to světlo a věz, že přátelům nesejde na tom, jak jsi vyrůstal
Půlnoční kovboj, černě zbarvený, čte temné cesty bez mapy
Dobrovolný hledač elektřiny

* * *
Přeskočím nějaký roky a povím pár slov o tý gramofonový desce, na kterou se ptáte. Je jí dnes čtyřicet a kritici o ní říkaj hromadu uctivejch nesmyslů. Že změnila celý hudební odvětví. Že v každým z těch osmadvaceti šílenejch songů jsou zakódovaný příští hudební směry. To ale není podstatný. Podstatný je, že v roce 69, kdy vyšla, ji všichni odepsali. Unisono.
Kompletní materiál jsem napsal v jednom osmihodinovým zátahu u piána s kazeťákem – a řeknu vám, netrvalo by mi to tak dlouho, kdybych na to piáno uměl hrát. Cvičili jsme to pak s kapelou snad celej rok v jednom baráku v San Fernando Valley. Vůbec jsme odtud nevycházeli. Jen jednou týdně šel někdo nakoupit. Desku, bylo to dvojalbum, produkoval Frank Zappa. Poslechněte si, co k tomu říká on: "Původně bylo v plánu udělat nahrávku, jako když jste venku v terénu a nahráváte folklór. Indiány a tak. Vzal jsem do domu, kde bydlela kapela, přenosnou aparaturu a nahrál to celý tam. Jako izolaci jsme použili různé místnosti domu. Třeba Beefheart zpíval za zavřenými dveřmi v jiným pokoji než hrála skupina. Hulákal přitom tak hlasitě, že se mu přetlakem zahlcovaly uši. Vokály se dělaly v koupelně. Bubny v obýváku. Lesní roh hrál na zahradě a tak dál. Mně připadalo, že to zní dobře, ale Don mě dodnes podezírá, že jsem se jen snažil škudlit a neplatit žádný čas ve studiu."
Lidi se mě často ptali, kdy zase budu pracovat se Zappou. Říkal jsem jim: už ne. Já s ním vlastně nikdy neměl pracovat. Ani tenkrát ne, když jsem to dělal. Protože já nemůžu pracovat. On pracoval, já si hrál. V tom je ten rozdíl. Hudba je hra. Třeba dítě hrající si na dvorku. Představuju si, že to dítě by si nikdy nepřestalo hrát, nebýt někoho, kdo je vyruší.
To je to, co tím myslím.

Reklama

Je noc a měsíc vypadá jako obří pampeliška
Černo všude kolem a černej kosák se cpe rýží
A jeho rudý křídla jsou démantově všivý

* * *
Asi každej pozná, že na obalu není pstruh. Je to kapr. Chtěl jsem tak říct, že se zdá, že kaprovi se může dařit ve znečištěnejch vodách, a já tam mávám na lidi, abych jim řekl, že nikomu jinýmu než kaprovi se ve znečištěným prostředí nedaří. – Ale je taky možný, že se mi prostě jen líbila ta kapří hlava.
Ještě Zappa: "Donovi nevysvětlíte jedinou technickou záležitost. Měl jsem dojem, že pokud on má vytvořit jedinečnou věc, nejsnazší bude, když budu co nejvíc držet klapačku a nechám ho dělat, co chce, i když si třeba myslím, že to není dobře. Jako třeba přikrývat činely a bubny lepenkou a přehrávat vokály bez sluchátek, takže jenom matně slyšíte, co se děje za oknem studia, a moc se nemůžete sladit se skladbou, ke které zpíváte. On to takhle chtěl."
Myslím, že se mi Zappa fakt poctivě snažil klidit z cesty. Jeden večer to kapela odehrála celý na jeden zátah. Nahráli jsme to za čtyři hodiny. Nic jsme nepřihrávali a vůbec. – Deska se samozřejmě neprodávala a zájem o ni měli jen lidi trpící předsmrtným stadiem chorobný zvědavosti. Do dneška podezírám Zappu, že tenkrát neměl prachy na reklamu a rozhodnul se, že mě prostě prodá jako pouťovou atrakci. Přitom tvrdil, že má ke mně něco jako zvláštní přístup…
Vůbec se mi nelíbilo, když mě napřed onálepkovali jako monstrum a pak odložili.

Oliheň požírající těsto v polyethylenovým sáčku je rychlá a baňatá. Jasný?

 

Bílý mravenci utíkaj, černý mravenci lezou, žlutý mravenci sněj, hnědý mravenci toužej. – Pod upřímným a laskavým základním velením kapitána yogumina se vzpomínkového mravenčího štábního cvičení zúčastnili kapitán Hovězí Srdce, kapitán Francesco Zappa, kapitán Neil Slaven, kapitán Petr Dorůžka a kapitán já.

 

B31.jpg

 Tolik kapitánů!

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama