Dopředu tě, deníčku, upozorňuju, že tahle partie obletěla svět. U nás ji uveřejnil dr. Filip v Československém sportu a dr. Veselý v Československém šachu; otiskli ji Rusové, Italové, Japonci, viděl jsem ji i v nějakém americkém sborníku. Na Islandu nevím, ale Island má teď jiné starosti.
Matoušek – Kamarás: 1.e4 d5 2.exd5 Dxd5 3.Jc3 Da5 4.d4 Jf6 5.Sf4 c6 6.Sc4 Sf5 7.Dd2 e6 8.0-0-0 Sb4 9.Jge2 Je4 10.De3 Jxc3 11.Jxc3 Sxc3 12.bxc3 b5 13.Sb3 Da3+ 14.Kb1 a5 (viz diagram) 15.Dg3 Ja6 [15…De7!?; 15…a4 16.Sd6 axb3 17.Sxa3 bxc2+ 18.Kb2 cxd1D 19.Vxd1; 15…0-0 16.Sd6 b4 17.Sxf8 Kxf8 18.Dd6+ Ke8 19.d5] 16.Sd6 b4 17.Dg5 Va7 18.Dxg7 a4 19.d5 [19.Dxh8+ Kd7 20.d5 cxd5 21.Sxd5 exd5 22.Vxd5 Sxc2+ 23.Ka1 Dxc3+ 24.Dxc3 bxc3 25.Vc1; 19.Sxe6 Sxe6 20.c4 Kd7 21.Vd3] 19…axb3 [19…cxd5 20.Sxd5 exd5 21.Vhe1+ Kd7 22.Dxf7+] 20.Dxh8+ Kd7 21.dxe6+ 1-0
Ne vždycky se partie uveřejňuje celá; použitá varianta zahájení se zatím nedostala do toku soudobých módních trendů a samu sebe nepovažuje za "kapitální" projekt. Však ani Pétér Kamarás, maďarský šachista mistrovské třídy, necení svůj bodákový útok jako ominózní strategický počin – ta možnost zkrátka byla po ruce, přímé její vyvrácení nebylo vidět, a tak se tedy zkusila.
Z diagramu se partie uveřejňovala buď od čtrnáctého tahu (tedy těsně předtím, než ji černý definitivně pokazil), nebo od tahu osmnáctého jako taktický obrat. Pachman by po patnáctém tahu bílého asi napsal, že začala působit "hluboká logika šachových dějů". – Přesnější asi bude říct, že jsem zahájení tak nějak optimisticky odlajdal a žádnou hlubokou představu o vývoji partie neměl. Prostě jsem si říkal, že natolik přímočaře, jako se do mě pustil Pétér, se šachy přece jen hrát nedají. Leda výjimečně, a proč bych zrovna já musel mít tu smůlu, že budu výjimkou potvrzující pravidlo?
A pud sebezáchovy i paní Štěstěna tentokrát stály při mně.
* * *
Dlouhá léta jsem si myslil, že tah 19. d5!, který si na svých šachovnicích mohlo přehrát dobře půl milionu lidí a který v komentářích po celém světě posbíral tolik vykřičníků, je jediný a jedinečný vrchol – jenže v té pozici už hladce vyhrává i braní na e6, i braní věže. Napsal mi to sám Pétér, když si pořídil počítač. Dnes bych já jemu mohl předvádět staršího českého bratra, proslavivšího se právě na Pétérův úkor… ale není lepší mít v Budapešti kamaráda, se kterým jsme si před čtvrtstoletím pěkně zahráli?